Asi není nikdo, kdo by nesnil o tom, že bude mít spoustu peněz prakticky bez práce. A jedním typem lidí, který toho podle mínění velké části veřejnosti dosahuje, jsou profesionální sportovci.
Rozhodně nelze popřít, že valná většina z nich je skutečně velmi dobře placená, především pak ti úspěšní. Pokud se umisťují na předních příčkách na světových soutěžích, jejich plat ještě vzroste. Tomu napomáhá i to, že ceny za vítězství například na mistrovství světa v některém z populárních sportů jsou často velké finanční částky.
Je tedy jen pochopitelné, že si mnoho lidí představuje, že by také udělali kariéru v profesionálním sportu, buď oni sami, nebo jejich děti. Přeci jen, hesla jako „sportování je pro každého“ se na nás valí ze všech stran. Ovšem celá věc není ani zdaleka tak jednoduchá.
Aby se člověk mohl ve sportu dostat mezi profesionály, musí začít velmi brzo. Nejpozdější věk je puberta, avšak pokud daný sport provozuje od dětství, je to jen výhoda. Je to proto, že člověk, který má celou kariéru před sebou, je pro sponzory podstatně atraktivnější než ten, který je již za půlkou. A musíme si uvědomit, že sportovci odchází „do důchodu“ přibližně mezi 35 a 40 lety, kdy jejich tělo již začne jevit známky opotřebování a již nejsou schopni takových výkonů.
Správný věk však také nestačí. Potřeba je také skutečně tvrdý trénink, často na hranici možností. A zdaleka ne každý má tu sílu vůle, aby takovou zátěž vydržel. Navíc je nutný i kvalitní trenér a také vybavení, což rozhodně není nejlevnější záležitost.
Svět profesionálního sportu tedy není pro každého. Nelze počítat s tím, že se z našeho synka, který hraje mládežnický fotbal, stane později světově proslulý fotbalista. A rozhodně bychom jej do toho neměli také nutit. Jistě, představa je to skutečně hezká, avšak je potřeba si uvědomit, co vše se za těmito výkony skrývá. A mnohdy to rozhodně není nic pěkného.
