Moje největší radost byla, když jsem na své narozeniny dostala dárek, a to peníze na řidičské oprávnění od mých rodičů. Trošku jsem to tušila, že to dostanu, protože jsem říkala, že bych si chtěla udělat řidičák a řídit auto, ale samozřejmě netušila jsem, kdy to bude, nebo kdy mi třeba rodiče přispějí nebo pomohou. A to se právě stalo na moje narozeniny, kdy mi mělo být už 18 let. Byla jsem za to hrozně ráda, protože jsem si nejdřív říkala, co si za to koupím, a pak mi moje mamka sdělila, že to mám na řidičské oprávnění. Jakmile jsem tyhle penízky dostala, tak jsem už nečekala ani skoro den a šla jsem se rychle domluvit na své první jízdy a na první nástup do autoškoly.
Můžu říct, že moje začátky byly velice náročné, protože řídit auto je velice zodpovědná věc a já jsem věděla, že ty začátky pro mě nebudou vůbec jednoduché, ale věděla jsem, že chci do toho jít. Když víte, že chcete v životě něco udělat, chcete něčeho dosáhnout, tak všechno pro to musíte udělat a musíte hlavně bojovat, abyste docílili toho, čeho chcete. A to já jsem přesně udělala, šla jsem si za svým přáním, a díky tomu, že mi rodiče na to dali peníze, jsem věděla, že konečně jsem trošku více svobodná a že konečně budu řídit to auto. Moje začátky vůbec nebyly lehké.
Já jsem byla spíš hodně vystresovaná z toho nového poznávání, poznávala jsem to auto, úplně jsem se s tím seznamovala, a můžu říct, že mi trvalo skoro rok, než jsem se s tím autem tak trošku spřátelila, protože jakmile jsem si půjčila auto od rodičů, tak to bylo zase trošku jiné auto než to, v čem jsem řídila v autoškole. A můžu vám říct, že člověk se se vším musí jako kdyby trošku seznámit, a až jsem se s tím autem tak trošku seznámila, tak pak jsem najednou věděla, že už to trošku jde a umím řídit. Ale musím říct, že ty začátky opravdu chtěly velkou trpělivost a velkou vůli, protože ty začátky jsou opravdu hodně napjaté.
